wounded//ephm.biome
installation, 2024
Post-natural order that emerged in the cracks of our relationship with nature, on the ruins of civilization, and amidst environmental relics. The installation narrates a dystopian story set in a deep cave, working with the narrative of technology adapting to animalistic ways of life.
The object reveals itself to be alive – a bio-mechanism in a constant state of self-healing, gradually restoring wounded tissue to its original unharmed form – emphasizing the resilience of life amidst decay.
The use of old army nets carries the concept of camouflage, specific to both the animal kingdom and the military sector, allowing visible beings to stay hidden. This places the object in the role of prey. Simultaneously, the canvas, with its natural tones and patina, mimics clayey soil and depicts a glimpse of the wasteland. Prints on wall patches function as undeciphered cave paintings, hieroglyphs. They form fractals corresponding to the surface of the room's walls, delineating an imaginary vault of the cave.
Object represents an autonomous noise instrument, combining sounds of water movement and deep mechanical tones, creating a strange symphony hanging between the living and inanimate. The acoustics of the washing machine drum also allow the imitation of the muffled echoes of the underground.
My interest in the realm of fictional worlds stems from the scenic, getting lost in atmospheres. A landscape that seems different, unusual. Simulation of solitude. Contemplated emotional worlds touch on anomalies, fears, dystopias, or the rapidly growing influence of technology.
---> video link <---
---> audio link <---
-------------------------------------------------------------------------
wounded//ephm.biome
instalace, 2024
Instalace symbolizuje post-naturální řád, který vznikl v prasklinách našeho vztahu k přírodě, na troskách civilizace a mezi zbytky životního prostředí. Pustina vypráví dystopický příběh, zasazený do hluboké jeskyně, pracující s narativem technologie přizpůsobující se živočišnému způsobu života.
Objekt odhaluje svou živou podstatu – bio-mechanismus v neustálém stavu samoléčení, pozvolna obnovující zraněné tkáně do původní nepoškozené podoby – regenerace, zdůrazňující odolnost života uprostřed rozkladu a reflektující cyklickou povahu existence. Voda a hlína v tomto kontextu zdůrazňují svou elementární roli a symbolizují zrození.
Za použitím starých vojenských celt leží myšlenka kamufláže, která je specifická jak pro živočišné království tak vojenský sektor, umožňuje viditelnému bytí skrýt se. Staví tak objekt do role kořisti. Zároveň plachta svými přírodními tóny a patinou napodobuje jílovitou půdu a vykresluje výřez pustiny. Tisky na nástěnných látaninách fungují jako nerozluštěné jeskynní malby, hieroglyfy. Tvoří fraktály, korespondující se strukturou stěn místnosti a vymezující pomyslný prostor jeskyně.
Objekt představuje autonomní hudební (noise) nástroj, kombinující zvuky pohybu vody a hlubokých mechanických tónů, které vytvářejí podivnou symfonii visící mezi živým a neživým. Akustika bubnu pračky také umožňuje imitaci mlžných ozvěn podzemí.
Můj zájem o pole fiktivních světů pramení ze scénického prostředí, ztrácení se v atmosférách. Krajina, která se zdá odlišná, neobvyklá. Simulace samoty. Zamýšlené emoční světy se dotýkají anomálií, strachů, dystopií, nebo také rychle rostoucího vlivu technologie.
---> video link <---
---> audio link <---
Objekt odhaluje svou živou podstatu – bio-mechanismus v neustálém stavu samoléčení, pozvolna obnovující zraněné tkáně do původní nepoškozené podoby – regenerace, zdůrazňující odolnost života uprostřed rozkladu a reflektující cyklickou povahu existence. Voda a hlína v tomto kontextu zdůrazňují svou elementární roli a symbolizují zrození.
Za použitím starých vojenských celt leží myšlenka kamufláže, která je specifická jak pro živočišné království tak vojenský sektor, umožňuje viditelnému bytí skrýt se. Staví tak objekt do role kořisti. Zároveň plachta svými přírodními tóny a patinou napodobuje jílovitou půdu a vykresluje výřez pustiny. Tisky na nástěnných látaninách fungují jako nerozluštěné jeskynní malby, hieroglyfy. Tvoří fraktály, korespondující se strukturou stěn místnosti a vymezující pomyslný prostor jeskyně.
Objekt představuje autonomní hudební (noise) nástroj, kombinující zvuky pohybu vody a hlubokých mechanických tónů, které vytvářejí podivnou symfonii visící mezi živým a neživým. Akustika bubnu pračky také umožňuje imitaci mlžných ozvěn podzemí.
Můj zájem o pole fiktivních světů pramení ze scénického prostředí, ztrácení se v atmosférách. Krajina, která se zdá odlišná, neobvyklá. Simulace samoty. Zamýšlené emoční světy se dotýkají anomálií, strachů, dystopií, nebo také rychle rostoucího vlivu technologie.
---> video link <---
---> audio link <---